Abychom to Japonsko pořad jen nechválili, podělím se i o jednu nepříjemnou zkušenost. Za svůj život jsem už spala v nejednom pochybném hostelu, ale zážitek z ósackého Peace Housu patří k těm nejhorším.
Nejhorší věcí na celém objektu je to, že vše je tam komunitní a místnosti do různé míry průchozí. Komunitní sprcha je průchozí (tomu se dá trochu zamezit pseudozávěsem), společný záchod je průchozí (tomu se dá zamezit tak, že se tam z jedné strany zamknete a doufáte, že z prádelny z druhé strany nikdo nepřijde), ovšem i private room je průchozí. Z čehož vyplývá, že není private ani za mák. Z jedné strany poloprůhledné dveře na chodbu, z druhé stejné dveře do dalšího pokoje. Zámky žádné.
Aby toho nebylo málo, měl hostel v našem "pokoji" uskladněná zavazadla jiných hostů, s tím, že jinde není místo. Říkali jsme si, že to asi jsou jen prázdné kufry dlouhodobých hostů, které tam jsou na dlouho, ale když jsme první den ráno z hostelu odešli a večer po návratu našli některé věci na jiných místech a nové kufry, bylo to už docela psycho.
Abych dokreslila atmosféru celého Peace Housu neboli mírového domu, ten "peace" nejspíš spočíval v tom, že striktně trvali na tichu (hostel je v obydlené čtvrti). Celý dům tak byl zvenku i zevnitř polepen cedulemi jako "Zde nemluvte.", "Před domem nemluvte.", "Na schodech našlapuje tiše." a výsledkem bylo to, že většina baráku byla úplně potichu, takže bylo všude pořádně slyšet hlučnou zábavu v čínském jazyce ze společenské místnosti, které se účastnila i slečna domácí, a zpravidla desátou večerní rozhodně nekončila. Svou negativní zpětnou vazbu jsme chtěli poskytnout staffu při odjezdu, akorát v době pro checkout nikdo kompetentní v domě nebyl, takže jsme jim jen mailem napsali, že teda jedem.
Co se týká nás, už se na ono místo nikdy nevrátíme, přesto některé recenze na webu hostel chválí. Většinou si pochvalují, kolik si tam našli nových kamarádů. Pokud tam někdo jede za tímto účelem, může to být fajn. Z odposlechu to vypadalo, že byste mohli mít úspěch, i pokud byste tam jeli za účelem někoho sbalit. Možná se tam někdy dokonce mluví i víc anglicky než čínsky. My bohužel chtěli jen v klidu přespat a na to to místo úplně vhodné nebylo.
Důvěru v japonské pohostinství a ubytovací zařízení nám vrátilo hned další místo, kde jsme přespávali. Byl jím tradiční japonský penzion na ostrově Mijadžima. Měli jsme zde k dispozici vše, co nás jen mohlo napadnout včetně balkónu, snídaně a japonské lázně. Při odjezdu nám majitel ještě mnohokrát poděkoval, že jsme využili jejich služeb, dal nám dárek a poslal svého syna, ať nám ukáže zkratku k lanovce, kam jsme se chystali.
 |
| Selfie se synem majitele penzionu |
Ubytování v penzionu na Mijadžimě bylo sice dražší než nocování v hostelech, ale hotel v Okajamě nám později dokázal, že za stejnou cenu jako děsivý Peace House v Ósace je možné získat zcela jinou kvalitu (čistokrevný hotelový pokoj s vlastním sociálním zařízením).
Lusi
