Pokud turista přijede pouze do Tokia, pravděpodobně jako my získá pocit, jak je všechno "v Japonsku“ geniálně promakané a automatizované. Vlaky vám v angličtině ukazují trasu, na které straně se otevřou dveře a mapu příští stanice, záchody splní každé vaše přání, aniž byste ho vyřkli, a voda, kterou si myjete ruce, je napouštěna do nádržky záchoda a následně použita na spláchnutí pro dalšího uživatele.
Mezi hlavním městem a ostatními regiony mohou být ale v tomto ohledu dost zásadní rozdíly. Pěkným příkladem, na který jsme narazili, jsou turnikety. Ve většině velkých měst, která jsme navštívili, fungují turnikety tak chytře, že jsou permanentně otevřené a pouze, když detekují člověka bez platné jízdenky, se zavřou a zablokují jinak hladký průchod davů. Pokud máte jednorázovou jízdenku, na vstupu do stanice vám ji turniket označí, na výstupu sežere. U elektronických karet stačí jen při vstupu i výstupu přiložit kartu.
Ne tak ovšem v Kanazawě. Turnikety tu sice mají, ale u každého je malý výklenek, ve kterém stojí nádražák, který vám jízdenku osobně zkontroluje a pak vás nechá projít.
Co se týče jiných výdobytků tokijské civilizace, tak elektronické panely v lokálkách a informace v angličtině v jiných městech moc nefrčí a naše kamarádka studující v Ósace říkala, že záchod s napouštěcím umyvadlem taky ještě nepotkala.
Lusi
Žádné komentáře:
Okomentovat