Japonsko 2014 - tweety

Během našeho pobytu v Japonsku jsem se snažila aktuální postřehy psát na twitter. Přehodím je i sem, ať to máme na jednom místě.

• 5. dubna: Oooh, much advert. Doge-inspired kampaň na Prahu na letišti už frčí.
  
  

• 6. dubna: "Defibrilátor je umístěn ve voze číslo 4." (Keisei Skyliner) Miluju japonskou dopravu. #Japonsko
  
  
• 7. dubna: 3 tatami se zatím zdají být dostatečným životním prostorem pro 2 lidi, co se mají rádi a netrpí extrémní klaustrofobií. #Japonsko
  
  
• 9. dubna: To je šílené, jak tu ty prodavačky mají hlásky jako tříleté holčičky... Aha, to byly tříleté holčičky hrající si na obchod. #Japonsko
  
  
• 9. dubna: Kanazawské kari je nejlepší! A ještě ke všemu se jí sporkem. Pure awesomeness. #Japonsko
  
  
• 10. dubna: Ráno jsme viděli školáky v uniformách, jak jdou do kopce do školy a okolo kvetou sakury. #jakovanimééé #Japonsko
  
  
• 10. dubna: Hlášení v autobuse taky pecka. "Vítejte v Takajamě. Místní specialitou je udon. Kdo chce na udon, ať vystoupí na příští zastávce." #Japonsko
  
  
• 10. dubna: A řidič to dorazil svým výčtem: "Dejte pozor, ať tu nic nezapomenete. Třeba mobil, deštník, kabelku..." #Japonsko
  
  
• 10. dubna: Omylem jsme koupili Pocky s příchutí "mléko dospělých" ( 大人のミルク). Naštěstí na internetu píšou, že je to opravdu z mléka kravského. #Japonsko
  
  
• 11. dubna: Kanazawa je super město, protože je tu spousta míst #jakovanimééé včetně mého vysněného břehu řeky.
  
  
  
  
• 11. dubna: Projít v záchodových pantoflích přes místnost plnou lidí a pak ještě potupněji zpět je vrátit >.< Trapas, co se vám jinde nestane. #Japonsko
  
  
• 12. dubna: Ve 100jenových shopech seženete všechny poklady světa. Třeba lepidlo na podkolenky, aby neklouzaly. #Japonsko
  
  
  
  
  
• 14. dubna: Zahlédli jsme živého tanukiho! Nenosí to náhodou štěstí nebo tak něco? #Japonsko
  
  
• 14. dubna: Suvenýr, který jsme dlouho sháněli. Uhodnete, k čemu slouží? #Japonsko
  
  
  
  
• 15. dubna: Kdo by to byl řekl, že ústřice můžou chutnat jako brokolice? #Japonsko
  
  
• 16. dubna: Byli jsme se podívat v Onomiči s tím, že je to město Kamiču, ale vypozorovali jsme, že fskutčnosti město koček =^.^=
  
  
  
  
• 17. dubna: Chtěli jsme navštívit českou hospodu v Tokiu, ale na netu píšou, že už nefunguje. Nejdřív zrušené muzeum zmrzliny a teď toto -_- #Japonsko
  
  
• 17. dubna: Home is where your wi-fi connects automatically. Jsme zpět v Tokiu ve stejném pokojíku o rozloze 3 tatami. #Japonsko
  
  
  
  
• 18. dubna: Zažili jsme zemětřesení! Bylo to jako když vám někdo leze na palandu a klepe s ní :) #Japonsko
  
  
• 18. dubna: Kdo by tušil, jak se mi v Japonsku bude hodit, že jsem se kvůli Anime Zpívánkám na @akicon_cz naučila ústřední song z Totora. #Japonsko
  
  
• 19. dubna: Pokud umíte dětskou vytleskávačku "Jak se tak dívám, už kvete jíva... ", v Nagasaki vás prý přivítají s otevřenou náručí. #Japonsko
  
  
• 19. dubna: Jakmile jste někdy hráli Katamari Damacy, váš pohled na japonská města shora už nebude nikdy jako dřív. #Japonsko
  
  
• 20. dubna: Objevili jsme oficiální slogan ještě lepší než "Oooh, Prague". Zní "Japan. Thank You." Škoda, že v místech, kde se nesmí fotit. #Japonsko
  
  
• 20. dubna: Na Naritě už zavedli balení zavazadel. Přišli jsme na to 5 minut po zabalení krosen do jídelní folie svépomocí. #Japonsko
  
  
• 21. dubna: A Girl In The Sunny Place je děsnej doják a není proto vhodný ke sledování v letadle! Vavča na přednášce na @Akicon_cz málo varoval.
  
  
• 22. dubna: Japonsko zkontrolováno. Maj to v pořádku. A teď zpátky do všedních dní.

Hudební hry, na které jsme natrefili

Jsem fanoušek hudebních her, takže jsem v Japonsku samozřejmě nemohla minout herny. Nestrávila jsem v nich nijak výrazně moc času, jelikož Jarník mou zálibu v podivném poskakování, mačkání tlačítek a jiném ohmatávání dunících přístrojů v potemnělém megahlučném prostoru z nepochopitelných důvodů nesdílí. Přesto jsem se snažila vypozorovat a zapamatovat si co nejvíc o současných trendech v hernách. Po konzultaci s dalšími hudebně-herními nadšenci jsem ovšem zjistila, že mé postřehy se s jejich celkem rozcházejí, a to jsme Japonsko navštívili zhruba ve stejnou dobu.

Následují článek tedy berte tak, že jde jen o subjektivní amatérské pozorování na základě návštěvy několika málo vybraných heren. Pokusím se vytáhnout z paměti co nejvíc. Fotek na její osvěžení nijak moc nemám, jelikož se v hernách zpravidla nesmí fotit. Co zde vidíte jsou v podstatě všechny použitelné, co mám.

Hudební hry se nachází většinou ve vyšších patrech větších heren. Někde jsou jim věnována třeba celá 2 patra, jinde najdete např. jen smutné Pop'n Music postávat kdesi u schodů. Ale skoro vždy platí, že aspoň jedna hudební arkáda se tam někde skrývat bude. V nižších patrech heren ze zásady kralují UFO catchery, v těch prostředních pak všemožné střílečky, závody a cigaretový dým.

Herna v Osace, jejíž rozložení zcela neodpovídá
výše popsanému. A taky tam UFO catcherům říkají
Crane Game. Prostě Osaka ;)

Co se týče hudebních her a mého pozorování, jedna věc je jistá. Tradiční DDR je už dávno za zenitem. Arkádu sice najdete v každé větší herně, většinou však zeje prázdnotou. Skákat jsem na ní viděla maximálně cizince.

Když jsme byli v Japonsku naposledy, zdálo se, že nejvíce frčí Jubeat (mačkání tlačítek do rytmu na arkádě, co je složená z obřích krychlí) a MaiMai (obří pračky, kterým se osahává displej v místě pomyslných dvířek do bubnu).

Jubeatová pole v hernách letos v dubnu už nebyla tak rozlehlá jako dřív, ale všude, kam jsem vkročila, jich byl dostatek a vždy nějaký volný. Navíc jsem si všimla vylepšení v tom, že v nich byla skoro všude zapíchnutá sluchátka, takže se dalo dost dobře hrát i v tom rachotu, co na hudebním patře zpravidla panuje. I když je možné, že jsem je minule jen přehlédla.

MaiMai arkád ale ubylo. Někde jsme na ně nenarazili vůbec, jinde se krčila třeba jen jedna dvoupračka.

Zhruba ve stejném rozsahu jako minule jsem zaznamenala ReflecBeat - hru, kde poklepáváním na polovinu displeje do hudby si odpalujete barevná kolečka s reálným nebo virtuálním soupeřem na druhém konci displeje. U téhle hry mě opět zamrzelo, jak vývoj klasických hudebních her pokračuje směrem, kdy vzniká spousta sobě dost podobných her a rapidně ubývá nutnosti se u her tohoto typu hýbat. To už i to mačkání tlačítek na Jubeatu a ošmatlávání praček je proti tomuhle tělocvik :/

Na druhou stranu nové možnosti do vyloženě pohybových her vnáší kinectoidní a další hry, kde je snímáno celé vaše tělo. I takových arkád jsme několik potkali, což pro mě bylo příjemné překvapení. Konkrétně šlo o Dance Evolution.

Z novinek, které jsem zahlédla, avšak zatím vůbec netuším, jak fungují, jelikož jsem je neměla příležitost vyzkoušet, jsem si zapamatovala Groove Coaster a Sound Voltex II. Jo a taky Project DIVA arkádu, která mi ale nějak nepřišla zajímavá natolik, abych měla potřebu ji blíže zkoumat.

K vidění byly často také arkády série GITADORA - Guitar Freaks a DrumMania. Hry jsou to už poměrně staré, ale evidentně stále populární a pořád jim vycházejí nové verze. Tudíž jich bylo všude dost a já tak měla poprvé šanci některou z nich zkusit.

Starší hudebně-herní stálice dále bývaly zastoupeny Pop'n Music, Beatamanií IIDX nebo Taiko no Tatsujin (ten bývá často odstrčený mimo hudebně-herní zónu, netuším proč). Doufám, že se nikdo neurazí, když je označuji jako starší, jde mi samozřejmě o koncept, k vidění byly mnohdy nejnovější kousky z dané řady her.

A tím je výčet mnou vypozorovných arkád u konce. Kdo by chtěl zažít atmosféru japonské herny na vlastní monitor, může se na závěr podívat na video od Werka, kterému se podařilo natočit na tajňačku průchod hernou odspodu až k vrchu (včetně cedule zákaz focení :D )

Lusi